Satelitní řopík (MJ – SR 71) Březí u Mikulova
Československý bunkr z roku 1938 na hranicích s Rakouskem – ještě v roce 2018 to byl opuštěný a vykradený, zarostlý a odpady uvnitř i venku zanesený bunkr, který část roku díky vegetaci zůstával navíc skrytý i z nedaleké komunikace. Bunkr byl postaven na obranu Československa rok před začátkem 2. světové války, ale nakonec nebyl nikdy k ničemu využit, zapříčinily to události v Mnichově v září 1938.
O několik desítek let později, po roce 2015, obec Březí u Mikulova tento bunkr (na rozdíl od jiných bunkrů) s pozemkem o výměře 103 m2 nechtěla ani zadarmo, a tak se jej ministerstvo obrany pokoušelo několik let prodat. Málem se to již povedlo, ale nakonec kupující armádě nezaplatil, a bunkr byl tak opět na prodej. Prodat se bunkr povedlo až začátkem roku 2018. Kupujícím jsem se s nabídkovou cenou 42.007 Kč (minimální požadovaná byla 41.350 Kč) tak stal já. Samotný nákup bunkru byl ale jen začátek…
Fotografie vlevo: stav v roce 1941, vpravo je stav z roku 2018 po koupi od armády.
Bunkr dnes – Satelitní řopík MJ – SR 71
Po mnoha odvezených tunách odpadů a naježděných tisících kilometrech z Karlových Varů a Prahy je dnes bunkr nejen zbavený odpadů a opětovně viditelný z přilehlé komunikace, ale pro změnu přibylo i několik nových prvků. Protože obec neprojevila žádný zájem o historii, ani vzhled obecních pozemků, původně plánovaná decentní historická obnova se neuskutečnila, a nebylo jasné, co s bunkrem dál, nadšení zmizelo. Dobrou zprávou je, že bunkr je snadno dostupný v klidné, okrajové části obce. Autem se dá dojet a zaparkovat přímo u bunkru, což je oproti ostatním velká výhoda.
Vznikl tak nápad ve stylu „když není zájem o historii a není místo okolo, žeň to do výšky.“
A tak bunkr o něco později nedostal historickou podobu, ale dostal anténu o průměru 3 metry, konkrétně parabolu. Ta původně sloužila radioamatérům pro EME (Earth – Moon – Earth) vysílání, bunkr tak dostal nádech něčeho vesmírného.
Jinak zcela typizovaný bunkr z roku 1938 se tak od ostatních „bunkrobratrů“ odlišuje jak touto anténou, stejně jako faktem, že získal číslo evidenční. Tedy i platnou poštovní adresu. Díky tomu následně vznikla i poštovní schránka přímo na bunkru, kam pošta doručuje zásilky a pohledy nejen v rámci Postcrossingu.
I přes velmi stísněné podmínky okolo bunkru a zamítnutí ze strany obce ohledně umístění na přilehlý obecní pozemek, se nakonec díky štěstí a náhodě podařilo umístit vedle bunkru tři originální dobové protitankové překážky – ježky (také známé pod názvem rozsocháč). A náhoda tomu chtěla, že ježky na Moravu dorazily z Karlových Varů. Jejich shánění zabralo několik let. Postupem času přibyl i vlajkový stožár, elektrická přípojka a vlastní vodní vrt. To vše se vměstnalo na původně armádní pozemek o výměře 103 m2, který mi s bunkrem v roce 2018 prodalo ministerstvo obrany.
Jak to bylo po koupi bunkru v roce 2018
Postupem času jsem zjistil, že ačkoliv jsem z druhého konce republiky a k obci jako takové jsem neměl žádný jiný vztah a ani ji dříve neznal, tak díky bunkru mám k místu větší vztah a záleží mi na něm více, než řadě místních – pro ně to bylo především vhodné místo na bezplatnou likvidaci odpadů, ale to jsem zjistil, stejně jako řadu dalších věcí, až postupem času po koupi bunkru od armády.
Co jsem při koupě bunkru nevěděl, a na oficiálním webu obce jsem se to také nedozvěděl, byla historie obce ve 20. století. Obec se před rokem 1950 nejmenovala Březí, ale oficiálním československým názvem Prátlsbrun, že z původních 1.500 obyvatel téměř výhradně německé národnosti po roce 1945 nezůstal téměř nikdo, a že život obyvatel nově osídlené pohraniční obce ovlivňovala po desítky let politika Komunistické strany Československa, a že politické symboly nechyběly ani na hřbitově, byť dnes už tam nejsou.
Dále zde život ovlivňovala přítomnost posádky Pohraniční stráže včetně jejich pomocníků, nechyběli ani spolupracovníci StB. A protože obec to byla především zemědělská, nechybělo ani místní JZD „Rudá záře“. A že obec byla dle tehdejších měřítek správně vedena, potvrzuje i získaný titul „Vzorná pohraniční vesnice“, anebo desítky nuceně vysídlených obyvatel z řad nových osídlenců, protože u nich mělo docházet k závadovému jednání, které nebylo slučitelné s myšlenkami socialismu. To vše umocněno tím, že obcí procházela tzv. „Železná opona“, ve které lidé v úseku Březí nacházeli i smrt, anebo zranění.
… bude dopsáno