Satelitní řopík

Aktuálně je necelých 200 tun vážící bunkr očištěný od odpadů a byly na něm v letech 2018 – 2024 provedeny základní opravy. Na střeše bunkru přibyla parabolická anténa o průměru 3 metry a díky smyslu pro humor tak vznikl bunkr s anténou. Iluzi doplňuje nedaleký vlajkový stožár s vlajkou firmy Iridium. Bunkr má vlastní poštovní adresu se schránkou, je tedy snadno dostupný i autem. V létě kolem něj denně i díky nedaleké mezinárodní cyklostezce projdou, jako i projedou, stovky lidí. Elektrická energie je dostupná z elektrické přípojky a také pomocí 2 fotovoltaických panelů. A pro imaginární chlazení výkonných anténních zesilovačů nechybí ani nově zbudovaný vodní vrt, včetně plně funkční klimatizační jednotky, která teplotu a vlhkost uvnitř bunkru udržuje v příznivých hodnotách.

Bunkr zítra – iluze i historie formou příběhů obyčejných lidí

Na dokončení iluze vzhledu satelitního řopíku s dalšími prvky ještě nedošlo, ale jednou dojde.
V okolí bunkru, na symbolickém plotě, pak budou na informačních tabulích pověšeny příběhy obyčejných lidí z obce, kde se řopík nalézá. Lidí, kteří obec po skončení 2. světové války nově osídlili, stejně jako těch, kteří naopak skrze tuto obec utíkali do Rakouska za svobodou, přičemž někteří za svoji snahu opustit Československo zaplatili životem, anebo rozdělenými rodinami. Obcí totiž procházela tzv. „Železná opona“ a sídlila zde i rota Pohraniční stráže. Zamezit útěku z Československa v některých letech ještě měly pomáhat nášlapné miny a elektrický plot.

Pokud máte zájem se v jakékoliv formě zapojit do projektu Satelitního řopíku ohledně tvorby iluze satelitního bunkru, anebo i do části příběhů obyčejných lidí souvisejících s historií obce, ozvěte se mi.

Ale začněme od začátku.

Bunkr včera a předevčírem, tedy lehké opevnění nového typu, označení 10/3122/A140-Z

Bunkr v létě 1938 postavila zavedená civilní stavební firma Ing. Hrbata a Ing. Smékal z Prostějova.

O několik desítek let později, po roce 2015, obec Březí u Mikulova tento bunkr s pozemkem o výměře 103 m2 nechtěla ani zadarmo, a tak se jej ministerstvo obrany pokoušelo několik let prodat. Prodat se bunkr povedlo až začátkem roku 2018. A tak jsem za 42.007 Kč získal bunkr. Nijak příliš konkrétní plány jsem tehdy s bunkrem neměl. Samotný nákup tak byl jen začátek…

Bunkr dnes – podrobněji

Po mnoha odvezených tunách odpadů a naježděných tisících kilometrech z Karlových Varů a Prahy je dnes bunkr nejen zbavený odpadů a opětovně viditelný z přilehlé komunikace. Pro změnu přibylo i několik nových prvků. Protože obec neprojevila žádný zájem o historii, ani vzhled a stav obecních pozemků obléhající ten můj malý pozemek s bunkrem, původně plánovaná decentní historická obnova se neuskutečnila, a nebylo jasné, co s bunkrem dál, nadšení zmizelo.

Vznikl tak nápad ve stylu „když není zájem o historii a není místo okolo, žeň to do výšky.“ A přidal jsem i trochu toho humoru formou nadsázky. Tyto bunkry byly stavby typizované, takže až na výjimky ve své podstatě stejné, a po „okoukání se“ svým způsobem i nudné, byť příroda si se vzhledem opuštěných bunkrů dokáže na některých místech umělecky velmi dobře „pohrát“.
A tak bunkr o něco později nedostal historickou podobu, ale dostal anténu o průměru 3 metry, konkrétně parabolu. Ta původně sloužila radioamatérům pro EME (Earth – Moon – Earth) vysílání, bunkr tak dostal nádech něčeho vesmírného.
Jinak zcela typizovaný bunkr z roku 1938 se tak od ostatních „bunkrobratrů“ odlišuje jak touto anténou, stejně jako faktem, že získal číslo evidenční. V tomto případě i platnou poštovní adresu. Díky tomu následně vznikla poštovní schránka přímo na bunkru, kam pošta doručuje zásilky a pohledy nejen v rámci Postcrossingu.
I přes velmi stísněné podmínky okolo bunkru a zamítnutí ze strany obce ohledně umístění na přilehlý obecní pozemek, se nakonec díky štěstí a náhodě podařilo umístit vedle bunkru tři originální dobové protitankové překážky – ježky (také známé pod názvem rozsocháč). A náhoda tomu chtěla, že ježky na Moravu dorazily z Karlových Varů. Jejich shánění však s přestávkami zabralo několik let. Postupem času přibyl i vlajkový stožár, elektrická přípojka a vlastní vodní vrt. To vše se vměstnalo na původně armádní pozemek o výměře 103 m2, který mi s bunkrem v roce 2018 prodalo ministerstvo obrany.

Co jsem se o místě, kde se bunkr nalézá, při nákupu nedozvěděl

Postupem času jsem zjistil, že ačkoliv jsem z druhého konce republiky a k obci jako takové jsem neměl žádný jiný vztah a ani ji dříve neznal, tak díky bunkru mám k místu větší vztah a záleží mi na něm více, než řadě místních – pro ně to bylo především vhodné místo na bezplatnou likvidaci odpadů, ale to jsem zjistil, stejně jako řadu dalších věcí, až postupem času po koupi bunkru od armády.

Co jsem při koupě bunkru nevěděl, a na oficiálním webu obce jsem se to také nedozvěděl, byla historie obce ve 20. století. Obec se před rokem 1950 nejmenovala Březí, ale oficiálním československým názvem Prátlsbrun, že z původních 1.500 obyvatel téměř výhradně německé národnosti po roce 1945 nezůstal téměř nikdo, a že život obyvatel nově osídlené pohraniční obce ovlivňovala po desítky let politika Komunistické strany Československa, a že politické symboly nechyběly ani na poválečně adaptovaném hřbitově, byť dnes už tam ony symboly nejsou.
Dále zde život ovlivňovala přítomnost posádky Pohraniční stráže včetně jejich pomocníků, nechyběli ani spolupracovníci StB. A protože obec to byla především zemědělská, nechybělo ani místní JZD „Rudá záře“. A že obec byla dle tehdejších měřítek správně vedena, potvrzuje i získaný titul „Vzorná pohraniční vesnice“, anebo desítky nuceně vysídlených obyvatel i z řad nových osídlenců, protože u nich mělo docházet k závadovému jednání, které nebylo slučitelné s myšlenkami socialismu a zájmu lidu.

To vše zapříčiněno i tím, že obcí procházela tzv. „Železná opona“, ve které lidé v úseku Březí nacházeli i smrt, anebo zranění.

Není mým cílem rozdmýchávat rány minulosti ani soudit, snahou je pouze vrátit místu „paměť“ a vzpomenout na obyčejné lidi, kteří měli být z paměti místa vymazáni. Koupě bunkru mě tak k mému překvapení zavedla do minulosti, a úplně jiné, než jsem si tehdy vůbec dokázal kdy představit.

Bunkr by tak mohl po mnoha desítkách let zbytečnosti a chátrání získat i nějaký užitečný smysl – pro pobavení kolemjdoucích by zde byla iluze vzhledu satelitního bunkru, pro hloubavější několik informačních panelů týkající se historie místa a příběhy již zmizelých lidí.